Můj přítel odjel - Karel Zich, Zdenek Borovec, Bezinky

Muž, holé nic,

u slepých kolejnic

seděl sám, seděl sám.

Měl v očích lesk,

pane, Vás trápí stesk,

co je Vám, co je Vám?

Muž zůstal ohnut v kříži,

jako když jej tíží

hrozný sen, hrozný sen.

Pak míli za konečnou

s tváří téměř mléčnou

pravil jen:

«Můj přítel odjel,

teď jsem sám.

Můj přítel odjel,

nevím kam, nevím kam?»

Hej, ženo druha mého

nenechej ho samotného žít,

žít jenom tak.

Pocit by měl,

že mu tím odjel

poslední možný vlak.

Pro svůdnou šíji bílou

neopusť svou milou

nikdy víc, nikdy už.

Ať Tvoje láska velká

nezoufá a nelká

jak ten muž.

Můj přítel odjel, teď jsem sám.

Tvůj přítel odjel, nevím kam, nevím kam?

Můj přítel odjel, teď jsem sám.

Tvůj přítel odjel, nevím kam,

nevím kam, nevím kam?!