Tekuté písky - Karel Kryl

Jak je to hezké, když se někdo žení,

Jak je to smutné, když se někdo vdává,

Gumový kotouč bije do hrazení,

Chybějí branky, nikdo nepřihrává.

V ruině fasád, skrytých za lešení,

Zestárlí mladí za kvartýr a stravu,

Vlečem se časem, zpola udušeni

V tekutých píscích gubernijních mravů.

Zabouchli dveře?

Dereme se zadem,

Zakleti v Knize lesů, vod a strání,

Nařvaná tlama hlásá za výkladem,

Že konec snů je koncem milování.

Gumový kotouč bije do hrazení,

Není-li v kapse, nikdo nerozdává,

Ne, není hezké, když se někdo žení,

Ne, není smutné, když se někdo vdává.

Být špatným hercem — nad to v světě není:

Není-li dramat, stačí operetka,

Gumový kotouč bije do hrazení,

Nelze-li zkraje — tedy odprostředka.

Husita spílá obrněným vozům

A čas si žádá ledakterou hlavu,

Zbudeš-li bez ní - k čemu je ti rozum

V tekutých píscích gubernijních mravů?

Lešení skrývá paranoiu fasád,

Žvanění tupců místo rozhovoru,

Než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát,

Utopit zbytek odvahy a vzhůru.

Vyplníš jméno, místo narození

A sumu cifer, jež se nepřiznává,

Tak už to bývá, když se někdo žení,

Tak už to bývá, když se někdo vdává.

Ze školy děti nesou vysvědčení,

Zdalipak tuší, o čem se ti zdává,

Když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení?

O troše lásky, jíž se nedostává?

Nakoupíš chleba, vodu po holení

A zapřeš víru, jež se nevyznává,

Tak už to bývá, když se někdo žení,

Tak už to bývá, když se někdo vdává.

Mlčení skrývá paranoiu žití,

Mlčíš a zdobíš okna pro oslavu,

Víc nežli duše platí živobytí

V tekutých píscích gubernijních mravů.

Z bouřlivé vášně letmé pohlazení,

Němota padá na zamrzlou vodu,

Gumový kotouč bije do hrazení

A jen pár týdnů zbývá do rozvodu.