Zen - Ektor, Vladimir 518

Čumím na měsíc, píšu track

Červený voči, totalní crack

Nadechnu město, vydechnu dým

Tempo lín, v chillu jak Prometazín

Sleduju Prahu, vidim na střechy

Vokna, světla, snažím se pochopit Čechy

Klidnej jak nikdy, utopenej v beatu

Víc, nechám tu flow týct jako pípu

V posteli žena, prej už je nahá

Čeká, prosí, říká mi, že je ta pravá

Chtěl bych jí věřit, ale nechci to řešit

Teď né, teď musím popsat ten sešit

Myslím na dětství, myslím na dobu

Prázdnejch kapes, hustlení, gramů na rohu

Měl bych se najíst, ale není čas

Radši spolknu moment, než mu ráno zlomí vaz

Pointa čeká, hledám tu frázi

Terapie, tohle nemůžu brát jako práci

Jedu jak mnich, meditace, pokora

Nechci nic, jenom dělat furt to samý dokola

Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon

Než to bude hotový, tak ani nejdu ven

Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon

Mimo realitu, chilluju si, jedu zen

Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon

Píšu to v noci, proto mě nezajímá den

Kafe, cígo, mikrofon, kafe, cígo, mikrofon

Mimo realitu, chilluju si, jedu zen

Mam na duši lógr, bábo můžeš věštit

V ruce mam žváro, než zatnu pěsti

Jsem něco jako kmotr, tak mi bůh přej štěstí

Držím svuj směr, nechci přijít na zcestí

Ano, tohle je modlitba města

Kafe a cigára, rap a kára

Chodník a bába, i fena hárá

Co je v Praze víc, víc než škvára

Sedim za výlohou baru, čumim ven

Podpírám si kafem bradu celej den

Ty jdeš spát, já vstanu, totiž chodim sem

A, B, C, 1, 2, 3 tak jdem, jdem, jdem

Pochop, že seš u mě doma, tak važ slova

Než postavíš rap znova, tak se drží huba

Vyžehli tuhletu minutu, nebo tu vynutim punker funk

Znám abecedu, jestli jí chceš, tak přijď, já dám

Viděl jsem toho dost, abych ztratil zlost

Mrdám zbytek čoklů, ať si nechaj kost

Žiju na svým ostrově a brousím skvost

Všichni haters zněj stejně, zněj jak drozd

Věci, co jsem prožil stejně nejdou sdělit

Musel bys jít mojí cestou, to nejde šmelit

Prožij svou věc co nejhloubš, dyť to víš

Čím víc budeš hloub, tím si budeme blíž