Krev toulavá - Karel Gott

Utichlo náměstí,

jakoby náhle stín,

plakáty déšť strh

z nároží a poslední

aplaus už ztich.

Dálky jsou šňůry měst,

ve tvářích brázdy cest.

Dědictvím dávným spoutaným

své poselství zas dál šli nést.

Čas tuhle štaci už svál,

zmizel klaun i principál.

Rozvážej světem úsměvy dětem, tuším, co žene je dál.

Krev toulavá

svá kouzla má:

má moc pár křídel dát,

jak vítr z hor se hnát.

Krev toulavá

svá kouzla má:

má moc i brát i dát,

má sílu pouta rvát.

Ticho tu vládne zas,

do duší nám pad mráz.

Kdy se však z dálky vrátěj zpět,

tak to vím jen já a pan Bass.